Tarot je opředen mnoha mýty a i po staletích své existence si zachovává určitou roušku tajemství.
Sama se někdy setkávám s naprostým odmítáním. A když se ptám, proč ho člověk tak zarputile zavrhuje, dovídám se, že za tím je strach, že mu ty karty obrátí život vzhůru nohama. Že uslyší něco, co slyšet nechce nebo mu tarot předpoví něco zlého.
Tak se pojďme tarotu podívat na zoubek:
Tarot je soubor 78 karet a lidstvo provází jako ezoterický nástroj od 18. století.
Na těch kartách jsou obrázky, které jsou plné symbolů. Takže když člověk vidí na kartě ženu hladící lva, ta karta ho upozorňuje na jeho sílu. Síla je i tématem karty, na které je muž táhnoucí otep dřeva a domů to má ještě daleko. Tady už je význam jiný. Z obrázku jasně vyznívá, že si toho ten člověk naložil hodně.
A teď se vás zeptám: Obrací vám tohle odhalení život naruby? Určitě ne. Přináší jen jakési uvědomění… a o to v tarotu jde.
Když se zaměřím na obavu:
Co když se dozvím něco, co nechci vědět?
Lidé na tarot chodí, protože potřebují vědět… respektive pojmenovat to, co někde v sobě tuší. Ano, převést tušení ve slova nemusí být vždy příjemné. Ale tady „pravda“ je způsob, jak v sobě nalézt zase rovnováhu a třeba, pokud klient chce, něco v životě změnit.
Důležité je zvýraznit „pokud chce“. Tarot nikomu nepřikazuje co má nebo nemá dělat, nikomu nevyhrožuje, že pokud se podle něho nezařídí, tak že bude potrestán.
Ze své letité praxe vím, že i když sděluji klientovi ne zrovna příjemné informace, že se mu zpravidla uleví. Ta tichá hrozba čehosi, kterou rozpoutávají tušení a domněnky, bývá mnohem vyčerpávající, než to, co pojmenuje tarot.
Co když mi karty předpoví něco špatného?
Obava „co když mi karty předpoví něco špatného“ bývá poměrně častá. Ale zásadní věc u tarotu je ta, že není prvoplánově určen k věštění. Používá se k symbolickému výkladu situací.
Když jdete na výklad tarotu nejde si sednout před kartářku a čekat, co na vás vybalí. V první řadě jí musíte sdělit, proč k ní přicházíte. Tarot pracuje s konkrétní situací. A to, co z výkladu vyplývá, není předpovídáním budoucnosti, ale směrem, kterým se situace má tendenci vyvíjet.
Proto po náhledu na aktuální stav a tendenci, kladu tarotu otázky, které pomohou klientovi z nepříjemné situace udělat něco lepšího.
A co tarot a budoucnost? Předurčí mi tarot osud?
Tady už vlastně máme i odpověď na to, jestli je nezbytné přijmout to, co tarot řekne jako neměnný osud.
Vím, že klienti mé výklady berou vážně. Ale ne protože jim vytyčím trasu a oni pak vědí jak a kudy jít. Naopak: s tarotem jim otevírám vždy více cest. Ne abych jim hlavu zamotala, ale abych jim ukázala, že mají vždy možnost volby. Protože to je smysl vykládání tarotu.
Když si představíte svůj život jako cestu a zrovna zastavíte na křižovatce, nejprve se také podíváte, kam vás dopravní značky navádí, jaká je povolená rychlost nebo jestli nejsou na cestě překážky, které by vás nutily se vrátit. I u té křižovatky si vlastně volíte.
Tarot je směrovka, která vám ukazuje možnosti.
Někdo se nad tarotem ale zamyslí víc do hloubky, a pak ho napadne:
Můžu svým rozhodnutím výsledek výkladu změnit?
A já s radostí odpovídám. Ano!
Neznamená to, že výklad byl špatný. Znamená to, že jste si z něho vzali to nejlepší a dokázali přeměnit možná zoufalou situaci v něco lepšího.
Na tohle upozorňuji vždy na začátku výkladu. Protože… tarot je tu proto, aby nám pomáhal, ne proto, aby nás děsil nebo ztrpčoval život. Ani za vás nerozhodne… ale usnadní vám rozhodnutí.